Duchovní jóga II
08.12.2008 11:13
Martin Uher
Pokračování článku o józe, joga jako jeden z duchovních směrů, a pohledů na svět, na organismus, na jeho duchovní rozhled. Povíme si něco o duchovním postoji k okolí, ale v první řadě o rozvoji sebe sama.
Předchozí část článku: Duchovní jóga I
Nejprve si povíme něco právě o té druhé části, protože to je cosi, s čím může začít každý okamžitě, i když zatím nemá k dispozici žádné meditační techniky nebo o nich nic neví. V první řadě by měl každý, kdo se chce vážněji zabývat duchovní jógou, ale nejen on, začít s tím, že se pokusí neurážet cítění ostatních. Nato kladou všichni velcí duchovní mistři, učitelé a jogíni velký důraz. Znamená to, že bychom se měli snažit co nejvíce druhým odpouštět, být vlídní a vstřícní, pěstovat zdrženlivost, cudnost, ale také lidskost a dobročinnost.
Dále bychom měli být střídmí ve všech činnostech denního života, pokorní pravdiví, udržovat si vnitřní čistotu a nezávislost na věcech a vztazích tohoto světa. Měli bychom se vyvarovat zloby, strachu, zášti, pýchy, marnivosti, lakoty a chamtivosti.
Důležitá je ještě jedna ctnost, a tou je spokojenost s tím, co máme. Není dobré honit se za iluzemi. Stejně si na onen svět nic z toho, co tady nahromadíme, neodneseme. A jak praví stará moudrost: Nejšťastnější je ten, kdo nic nemá, protože se o nic nemusí strachovat a ztrácet tak velké množství životní síly. Jak je vidět, je toho poměrně dost, na čem se dá pracovat.
Je celá paleta možností, jak meditovat. Principem meditace je totální znehybnění mysli a těla, abychom se mohli "probudit" jako duše a překročit hranici mezi životem a tím, co nazýváme smrtí, a vystupovat výše do duchovních sfér a k samotné podstatě veškerého stvoření.
Jóga používá jako prostředek meditace takzvanou koncentraci neboli maximální soustředění. Někdo využívá soustředění se na dech, druhý na plamen svíčky, někdo na rytmus bubnů, jiný potichu opakuje speciální mantry, někdo se soustředí na jistá energetická centra, další se celý den dívá do slunce, někdo se několik dní postí a někdo zase chodí na posvátná místa. Možností je celá řada. Každému vyhovuje právě to, na jakém stupni duchovního vývoje se právě nachází.
Zrovna tak je to i s časem, kdy meditovat. Ale pravděpodobně nejlepší je to v takzvaném čase elixíru, zhruba od 3 hodin ráno. V tu dobu je zpravidla všude klid a mysl není tak roztěkaná jako během dne. Tato časná hodina ale znamená chodit dříve spát. Aby byla meditace kvalitní, musí být člověk už odpočinutý a neměl by pak mít problémy s usínáním během meditace. Z tohoto hlediska je to pro západní civilizaci vzhledem k jejímu životnímu stylu velké úskalí. Možná že večerní meditace by mohla být lepší, ale jen za předpokladu, že se podaří zklidnit mysl, což je po jejím celodenním "úprku" obtížné. Těžko tedy říci, který čas pro meditaci zvolit. Ale i tady se nabízí jistá pomoc v tom, že k úspěšnému znehybnění mysli napomáhá jistá forma jakéhosi "předkoncentrování" mysli během dne. V podstatě jde o ztišování mysli v každém volném okamžiku. Mysl se pak večer mnohem lépe zklidní při hlavní meditaci.
Dalším, co souvisí s meditací, je meditační pozice. Indové používají více méně bájnou lotosovou pozici nebo poloviční sidhásánu se zkříženýma nohama. Ale ostatní v této pozici většinou nevydrží příliš dlouho, a tak je možno meditovat na židli nebo v křesle či v sedu na patách. Někdo dokonce medituje v chůzi či jiný vleže, ale takto hrozí nebezpečí spánku. Důležité je sedět tak, abychom vydrželi co nejdéle bez hnutí a dokázali tak na čas na tělo úplně zapomenout.
Cílem jógy je nalezení odpovědí na věčné otázky typu: Co jsem? Co je Bůh? Existuje skutečně taková bytost? Jaká je to síla, která oživuje celé univerzum? Je to vědomá síla? Jsme s ní nějakým způsobem spojen? Odkud pochází univerzum, kdy bylo stvořeno a jak se toto stvoření událo?
Tyto otázky stojí před každým z nás a zůstávají naléhavé po všechny časy. Na toto téma bylo již napsáno mnoho. Minula staletí, ale jediná jistota je, že Bůh není rozumem, tedy myslí, pochopitelný a člověk stále bloudí v hluboké propasti svého intelektu.